V domě byla otevřena v prosinci 1942 kavárna, kde bylo asi 100 míst. Vstupenka platila na 2 hodiny, podávala se náhražková káva a čaj. Hrála zde hudba a vystupovali kabaretní umělci z řad vězňů.

 

REPORTÁŽ Z TEREZÍNSKÉ KAVÁRNY

Terezínská kavárna či lépe řečeno imitace kavárny skutečné je místnost, ve které je možno za 2 koruny 1,5 hodiny posedět při hudbě a sklenici černé kávy s kostkou cukru. Vejdeme-li dovnitř, spatříme prvně šatnu, ve které je možno odložit svrchní oděv. Po odložení tohoto vcházíme do samotné kavárenské místnosti. Vypadá takto. Vepředu je stupínek, na kterém sedí hudebníci, nebo se hrají kabarety. V sále je asi 30 stolů a stolků s víceméně čistými ubrusy. Stěny jsou vykládány dřevem a ozdobena obrazy terezínských mistrů. U zdi je postavena dlouhá pohovka, na kterou se každý návštěvník snaží dostat. Po usednutí všech lidí zavíří místností hejno číšníků oblečených přesně tak, jako jejich kolegové v kavárnách venku a prudce namalované číšnice. Odebéřou návštěvníkům lístky a mizí, aby se za chvíli zase objevili obtíženi tácy s kávou nebo čajem. Staví skleničky na stoly a vrací půlky lístků. Druhá půlka zůstala v jakési pokladně v kuchyni. Musí být kontrola, ne k vůli kávě, které je dost, ale k vůli cukru, kterého má kavárna málo. Do kuchyně se vchází ze dvora. Je to veliká místnost s ohromným sporákem. Slouží mnoha lidem k podvodnému vstupu do kavárny. Takový člověk však musí stát v předsíni, který spojuje kuchyni s kavárnou a závidět lidem, kteří sedí uvnitř. Je též závislý na dobrém či špatném rozmaru vedoucího kavárny, který občas vyjde z terezínsky přepychové pracovny a podle své nálady dá tyto černé návštěvníky vyhodit nebo ne. Vraťme se však k nejdůležitější části kavárny a to k hudbě. Orchestrů je tu několik s různým počtem lidí a různými nástroji. Za nejlepší jsou považováni  Gluffosnoi (???) gens. Je to 9 členný orchestr nejlepších hudebníků z různých kapel. Ti hrají jen jednou nebo 2x týdně, zatím co jiné hudební skupiny hrají i 3x denně. ??? (Půda?) samo pro sebe je výborné duo Bayer(?) Soffler (?). Tito 2 hudebníci hráli již spolu v kavárně Elektro v Praze. Hrají na klavír a housle, po případě na housle a chromatickou harmoniku, a to jak skladby světových kompozistů tak také šlágry a lehkou hudbu. Přestávku mezi jejich programem vyplňuje německý komik Walter Steiner, jehož vtipy nejsou sice nejlepší, ale který umí dělat takové obličeje, že se všichni smějí chtě nechtě. Jisto je, že kde poprvé odchází z terezínské kavárny, má opět dojem dávno ztraceného kavárenského pohodlí velkoměstského.

Pečený brejle (autor neznámí)

Prohlédněte si tento článek přímo v časopise Vedem.

Kavárna, to je pěkné místo!
Skleničku s čajem mám tam jisto.
Při falešné muzice dívám se shůry
na dráty německé komandatury
a děvky, co kávu roznášejí,
že nemohou jinak, tak se jen smějí.

Bavím se dobře s veselou lící
(Tam dole teď nesou umírající,
jen dědkové tlačí tu pohřební vůz
jak symbol svých let, jež nemohou už)
a vzadu ta zelená budova
tyfem je sžírána dopola.

Proč tady v teple sedět je třeba
když ,,svět dole“ rve se o krajíček chleba?
A aplaus: hudba hraje džez
přemožen dojmy v dál jsem se vznes
a hudba zněla jak kočičí lkání
a řevem vran nad sněžnatou plání,
jak shnilé sklo, jež do propasti
snaží se mne jako do hrobu klásti.

A obejmul dole jsem svět časů a větrů
svět hladu a bídy, svět kilometrů
jak slunné kvítko, které hostí
mne ve světě skutečnosti

Hanuš Hachenburg

JE LIBO ZÁKUSEK?

Čistý ubrus, vkusné stolky –
tmavě oblečení páni –
rudě nabarvené holky –
společenské žertování –
řízně vyhrávají džezy –
roznáší se káva v sále –
možno dostati i řezy –
(to je ale o dům dále).

Josef Taussig