BLOK E VI - VRCHLABSKÁ KASÁRNA

Vrchlabská kasárna, původně vojenská nemocnice, sloužila jako ústřední nemocnice i v době ghetta. Byly využívány také centrální lázně se sprchami a plavecký bazén. V místní kuchyni se vařilo jídlo pro nemocné.

LÉKAŘ A TEREZÍN

Jeden z nejobětavějších terezínských pracovníků je bojovník se smrtí - lékař. 
Terezínský lékař má jistě nejzodpovědnější úkol ze všech lékařů na světě. Dennodenně jsou jeho ruce ve styku s člověkem, ať již je to při mnohých operacích, při porodu nebo při transfuzi krve. Samozřejmě nyní jest práce lékařů usnadněna tím, že do ghetta přibylo mnoho nezbytných lékařských pomůcek, jako injekce, zařízení operačních sálů atd. Ale jaké to bylo před takovými dvěma lety? Znal jsem jednoho lékaře (t.č. v Polsku), jménem pan F. Mladý, temperamentní muž, pevný, ctižádostivý, asi se čtyřletou praxí. Přišel ještě se čtyřmi sty muži AK transportem. Jednoho dne si mu postěžoval jeho spolubydlící na silné bolesti na pravé břišní straně. Lékař čekal ještě den s vyřknutím diagnózy, ale když druhý den bolesti nepřestávaly, konstatoval u muže zánět slepého střeva. Jak jej měl operovat? Nebylo zde operační síně, spolehlivých sterilizátorů, místo, kde by nemocný po operaci mohl klidně ležet. Překonal ale pochyby o kladném výsledku operace a příští den zrána jej operoval. Tři dny a tři noci se nemocný zmítal ve vysokých horečkách mezi životem a smrtí. Ale tři dny se lékař nehnul od jeho (přehnaně řečeno) lůžka, ošetřuje nemocného jako vlastní dítě, aniž by se pořádně najedl, umyl či vyspal. Čtvrtého dne byla však krize překonána a nemocný, který nebýt obětavého doktora F., by jistě umřel, se poznenáhlu uzdravoval. Z toho je jasně vidět, že většina terezínských lékařů, i když neměli prostředků, které jsou krajně důležité pro medicínu, se vrhají se smrtí v boj, aniž by z toho měli nejmenší hmotný výdělek.

Don Herberto (Herbert Fischl)

VELKÝ POŽÁR VE VRCHLABÍ

Ve čtvrtek 9. XII. jsem se vracel jako každodenně ve tři čtvrti na osm z Hannoveru. Když jsem šel kolem kostela, zaslechnu hvízdání na píšťalky, které se blíží od Vrchlabských kasáren. Šel jsem po zvuku, když jsem zaslechl muže s píšťalkou, jak povídá Ghettowachmannovi: "Grosses Feuer im Hanover!" Přeložil jsem to bratrovi do češtiny a již oba uháníme na místo požáru. Tam již stála hasičská stříkačka, která byla připravena stříkat. Přes veškeré úsilí našich dobrovolných hasičů motor stříkačky nebyl s to stříkati. Teprve asi za tři minuty motor zabral a stříkačka za pomoci hasičů, kteří stáli na bunkru, přiléhajícím k hořící zdi truhlárny, začala stříkat oknem do hořících místností. Silný reflektor ozařoval toto počínání. Za chvíli začala stoupati pára a dým již nebylo viděti. Pak ale přišla Ghettowache a začala vyklízeti prostranství. Byli jsme nuceni odejít, a proto i s reportáží končím.

Štětka (autor neznámý)

ZENTRALBAD

Obdržev červený nebo bílý lístek s písmenem M či J beru si ručník, mýdlo, žínku a odebéřu se do Vrchlabí - Zentralbad. Ve Vrchlabí si stoupnu do hloučku mužů či chlapců, kteří čekají, až se otevřou dveře, aby mohli dovnitř. Zde, když to jsou muži, si poslechnu poslední nejnovější zaručené zprávy, a jsou-li to chlapci, vyslechnu nejnovější zprávy terezínského sportu neb o děvčeti či podobně. Najednou se otevírají dveře, hlouček se dává do pohybu a já s ním. Před mnou se objeví muž, jenž na mně žádá lístek, kontroluje jej a pak mne propustí řka: "Vem si dřeváky a zmiz!" Jdu pár kroků, když mne zastaví chlapec, žádaje mne, abych vkročil do místnosti. Když vkročím, objeví se přede mnou řada lavic a věšáků, svléknu se, neboť' jsou zde samí lidé mého pohlaví a 
neměl bych se před kým stydět. Pak jdu k muži, jenž prohlíží vlasy a tělo, když mne propouští pod sprchy. Později jsem slyšel o něm mluvit jako o všivém či podobně. Když jsem se zajímal blíže, dozvěděl jsem se, že je to starší lékař, neprovozující již praxi a zaměstnaný v oddělení Gesundheitswesen. Přijdu-li mezi posledními, není-li již žádná sprcha volná, jsem odkázán na milost svých společníků. Zentralbad má dvě místnosti se sprchami a jeden bazén, do kterého se člověk málokdy dostane. V každé místnosti pouští jeden chlapec vodu; ta se pouští dvakrát v sedmiminutovém intervalu. V přestávce se člověk mydlí. Když končí koupání, pouští se studená voda, pod kterou vydrží jen málo odvážlivců. Někteří chlapci se chodí koupat vždy večer, neboť' pak se můžou i bez lístku, mají-li štěstí, dostat do bazénu. Jelikož nevím, co bych ještě popsal, končím svoji reportáž.

Medik Šnajer (Jiří Griinbaum)

STREET VIEW

FOTOGRAFIE BLOK E VI - VRCHLABSKÁ KASÁRNA