Sokolovna sloužila zpočátku pro nemocné postižené encefalitidou. V souvislosti se "zkrášlováním" byla přeměněna na Společenský dům, kde se nacházely dva kulturní sály, knihovna, modlitebna a odpočinkový prostor na terase. (Dnes opět sokolovna.)

DOPIS Z ENCEFALITIDY

Milý Petře,
jak snad víš, měl jsem ze čtvrtka na pátek záchvaty „tetanie“. Chci něco o tom napsat. Vzbudil jsem se asi v deset hodin večer a nemohl jsem dýchat. Protože všichni spali, pokusil jsem se tiše dýchat, totiž jak jsem se dusil, vydával jsem různé pazvuky. Tak jsem to vydržel do půl dvanácté. Potom jsem vzbudil haieta, aby zavolal sestru. Když přišla, řekla, že to nic není, že to přejde. Když to potom nepřešlo, šla za panem dr. Pollákem – „Patnáct kapek solutamu“ – ale pan dr. Pollák řekl, že nemá službu. Tak tedy šla sestřička za paní dr. Spingerovou. Ta přišla a řekla, že to je „tetanie“. Nechala zavolat pana dr. Tariama. Ten zkonstatoval totéž, tak jsem dostal deset ccm kalcia. To bylo asi o půl druhé. A protože se to nezlepšilo, dostal jsem dalších deset ccm. Pak to přešlo a spal jsem do rána. Ráno jsem dostal další záchvat a ten byl nejtěžší. To prý jsem vyvaloval oči a měl jsem úplně křivou tvář. To mě paní dr. Spingerová pořádně vyšetřila. Pak mi dala zase deset ccm injekci, že ovšem do žíly z té injekce jsem dostal trombósu,to nemohu vůbec hnout s rukou a hrozně to bolí.Potom jsem měl ještě dva záchvaty a dostal čtyřicet ccm calcia.

Šiprl.

Milý Ginzi!
Chci něco napsat o encefalitidě do novin:
Vstává se tady v 5h ráno, totiž má se vstávat. Obyčejně vstáváme podle svého v 6h . Potom se umyjeme. Máme tady umyvadlo s tekoucí teplou vodou. Já jsem se už naučil umývat a čistit zuby. Pak je tady snídaně: máme obyčejně čaj nebo kávu. Ovšemže neslazenou. Potom si musíme ustlat postel, tj. obrátit matrace a napnout prostěradlo, na to dát duchnu a polštář. Potom přijde první vizita. To je obyčejně profesor Schleisner (vedoucí infekčního oddělení ve Vrchlabech ) s tzv. Oberschwester. Za hodinu nato přijde druhá vizita. Pan doc. Král (vedoucí infekčního oddělení v Sokolovně) s paní doktorkou Huffeovou (jeho asistentka). To je tzv. hlavní vizita. To se jen dívá pan doc. Král, kdo má jít domů a prohlédne si ho. Asi za ½ hodinka to je 3. vizita. To je paní dr. Springerová, nebo pan dr. Gustl (podle toho, kdo má službu). Ti dělají u každého chorobopis, tady se říká „status“. Řeknou několika slovy, jak vypadá např. při vizitě Šnajer. Pan doktor přijde k němu a začne mu zkoušet reflexy. Škrábe ho jehlou na břiše, jestli jsou reflexy v pořádku. Jestli se břišní svaly pohybují, tak je to v pořádku. Pak tluče kladívkem do kolena. Pak je ještě „Bamberg“ , to se zase musí stát rovně se zavřenýma očima (Já padám např. v pravo dozadu). Pak si musíme sahat na nos ukazováčkem, nebo patou na koleno se zavřenýma očima. To je asi celá vizita. Když se někdo ptá, kdy může jít domů, je odpověď: „Asi za týden!“ Potom už není nic zajímavého po celý den.

Srdečně zdraví redakci Čipsl.

STREET VIEW