BLOK H IV - PODMOKELSKÁ KASÁRNA

Podmokelská kasárna, kde byly zpočátku ubíkace vězňů a "šlojska". Šlojska je specifický terezínský výraz pro místo, kterým musely projít všechny transporty, prováděla se tu jejich registrace a kontrola zavazadel (zejména při příjezdu do ghetta). V červenci 1943 byla kasárna vyklizena a poté využívána pro potřeby archivu Říšského hlavního bezpečnostního úřadu (RSHA) z Berlína.

BALÍČEK

Přání každého terezínského občana je za prvé: aby byl brzo sof, a za druhé, aby dostal balíček. To prvé přenecháme vývinu událostí a budeme se věnovat tomu druhému, balíčku. Podíváme se jednou, jak takový balíček vůbec vznikne. Je to velmi dlouhá historie. Nejprve musíme dostat předvolání do transportního oddělení, že můžeme odeslati takzvanou zulasungsmarku. Tuto pošleme nějakému příbuznému, nebo známému mÍšenci. Když ubohý postižený tuto známku obdrží, může udělati dvě věci. Buď řekne, že nemá na shánění věcí prachy, a prodá někomu známku za drahé peníze. Potom samozřejmě ubohý občan terezínský může věčně čekat na svůj životní sen, aniž by se mu někdy splnil. V kladném případě začne dobrodinec shánět zboží. To může udělati také dvojím způsobem. Buďto bude shánět takzvané nebichovské zboží, tj. chleba, brambory, křen či jiné, nebo (toto budiž štěstím pro člověka v ghettu) si dá na balíčku záležet a sežene si sádlo, máslo, mouku atd. Když je ceremonie (totiž shánění) u konce, musí se balíček zabalit. Samozřejmě, balit se musí s citem, aby se, chraň Bůh, balík na cestě nerozbalil. Potom jej podá a úkol odesílatele je u konce. V ghettu šťastný příjemce, když dostane avízo, hned zverbuje celou setninu mužů, aby mu šli pomoct. U pošty se postaví do fronty, a když na něj dojde řada, zaplatí si svých 50 korun, přijme s velkou radostí nad velikostí svůj balík. Doma se okamžitě vrhne na obsah a labužnicky požírá jednotlivé lahůdky a blahořečí lidem, kteří se nad ním slitovali. Odesílaje děkovný dopis, doufá, že již brzy nebude musit přijímat dary od cizích lidí a že zase bude svobodným člověkem.

Fi Be (zřejmě Herbert Fischl a Beno Kaufmann)

EXKURZE V PODMOKELSKÝCH KASÁRNÁCH

Ve středu 3. XI. (1943) jsme se rozhodli, že se podíváme do tajů terezínského občana, do Podmokelských kasáren. Začalo to tím, že jsme šli k paní Laubové, aby nám přišila pevně hvězdy. Potom jsme si prohlédli pořádně kapsy, nemáme-li žádný kontraband, a vesele jsme se vydali na cestu. Když jsme došli k Podmoklům, uviděl kolega Fischlongo jednoho uniformovaného muže a z toho dostal takový vítr, že utekl asi dvacet metrů daleko. Konečně s pomocí boží jsme vkročili do domu terezínských diktátorů - Podmokel.
Na dvoře vládl hrozný nepořádek a dezorganizace, páni Izraelité silně markýrovali práci a chodili vedle pánů esesáků s rukama v kapsách, jako by se nechumelilo. Vešli jsme do prostorné haly bývalého Zeughausu, kde byl sklad nábytku. Leželo tam ladem na sta krásných skříní, gaučů, stolů atd. Pak jsme zamířili do prvního patra, kde jsme uzřeli ještě dostavující se biograf (určený pro SS – pozn. red.), kde pobíhalo mnoho lidí na sebe pokřikujících, neb příští den mělo být zahájení, a nebylo to ještě dostavěno. Když jsme se dost vynadívali na krásy biografu a jeho příslušenství, odebrali jsme se do kuchyně. Tam jsme uviděli mnoho "árijek", pobíhajících v bílých zástěrkách a s bílými čepečky (asi jako v kuchyních v ghettu) okolo dvou sporáků, kde právě vařily jíšku. Mimo jiné se šířila kuchyní libá vůně restovaného salámu. Ve vedlejší místnosti byly dva kotle, v nichž se vaří pro celou Belegschaft (= celé osazenstvo) Podmokelských kasáren polévka a ostatní chody. Pro zajímavost uvádíme, co bylo právě k obědu: polévka, restované brambory s bramborovým salátem a restovaný salám.
Jednak z důvodů, že nám vyrážely z úst dráždivé sliny a potom že jsme slyšeli venku nějaký podezřelý křik, opustili jsme kuchyň a vzápětí i kasárny, abychom popřípadě "nějakou neslízli".

Fi Be (zřejmě Herbert Fischl a Beno Kaufmann)

FOTOGRAFIE BLOK H IV - PODMOKELSKÁ KASÁRNA

Seznam objektů