Jim jej pohřbil několik metrů za srubem a navršil na hrob menší mohylu. Za týden již Dick chodil, ale ruka ho stále bolela. Po nějaké době nakladli pasti a každý den chodili pro kořist, dávali stále nová vnadidla na rysy, zajíce, lišky, vlky a jiná zvířata. Tak plynul den za dnem, spokojeně a klidně. 3 neděle po příhodě s Windpawem šel Dick opět na půdu, aby se podíval po pokladu, ale nikde ho nemohl nalézti. Vylámal všechna prkna z podlahy, ale nikde nic. Byl celý zoufalý a nevěděl si rady. Jednoho dne ráno přijeli do srubu tři lovci: Jack a Sven Landerson, bratři a Ralf Deerson, Jimův bratranec. Setkání Jima s Ralfem bylo velmi radostné. K večeru se všichni sesedli ke krbu a dělali plány na velký lov karibů. Vyprávěli své příhody a Landersona velmi zajímal indián Windpaw. Již ho též znali.

 

Hustým lesem si namáhavě klestí cestu muž oblečený v teplý, severský kožich a chvílemi se rozhlíží po lese. Konečně dosáhl konce hvozdu a zamířil k nedalekému pahorku. Dosáhl jej, rozhlédl se a když v dálce zahlédl několik černých bodů, Přiložil ruce k ústům a zahoukal několikráte směrem svého příchodu. Byl to Ralf Deerson. Čekal asi…