Čekali až do večera, ale když lovci stále nepřicházeli, vzrůstal v nich neklid. Teprve za tmy, asi 10 hodin v noci se ozvali před srubem hlasy. Bratři Landersnovi vyběhli ven a nastalo radostné shledání. Jim, Dick a Ralf byli jati obavami o osud Jacka a Svena, vydali se po jejich stopách, našli oba ohlodané soby a dějiště odejmutí schránky (ovšemže nevěděli, co se tam dělo). Poté se vydali opět ke srubu. Jim se na bratry velmi zlobil a říkal: „Jak můžete být tak zaslepení a hnát se tak slepě za soby? Což kdyby přišla bouře?“ N to vstoupila celá společnost do srubu. Sven šel nenápadně do kouta a pak, drže schránku za sebou přitočil se k Dickovi a pravil: „A já myslím, že to stálo za to. Našli jsme toto.“ A podal schránku Dickovi. Dick vytřeštil oči a vyrazil radostný výkřik. Lovci se kolem seskupili a bratři Landersnovi museli vyprávět.

Poději se vysvětlilo toto: Když Wndpaw slezl z půdy a bal Jimem zastřelen, upustil ji a onazůstala nepovšimnuta ležet na zemi, kde ji nedlouho na to našla námi známá skupina indiánů.

A kde skončil poklad? Když se Dick Langdon vrátil do svého rodného města, Zakopal ji na místo, kde byl Ralf Langdon zastřelen. Na jeho památku vystavěl na onom místě menší pomník s jeho jménem. Dick Langdon je nyní vedoucí lovecké společnosti a je z něj zámožný muž. Stýká se často se svými přáteli a vzpomíná na svůj srub.

Michal Kraus