Tuto chtěl prodat a za získané peníze si pořídit malou fyzikální laboratoř. Po několika nezdarech mu ji přece jistý vydavatel přijal a záhy vytiskl.

Velikou náhodou se tato brožurka, ještě jako úplná novinka dostala do Pavlových rukou. A tato náhoda změnila úplně Jirkův život. Pavel přišel konečně na možnost využití jeho milovaných třaskavin. I Petr se k němu připojil, ačkoliv tento byl v tomto ohledu mnohem skeptičtější. Říkal, že se pak může raket využívat jako nejhroznějších ničivých a krveprolévajících přístrojů. „Ale vždyť bude sestrojena a do veřejnosti uvedena jako pouze k mírovým, pokrokovým účelům.“ „Copak neznáš historii dynamitu, auta, železnice a jiných a jiných vynálezů, které byly konstruovány výhradně k mírovým účelům, kdy státy dělali třeba i největší intriky, zločiny a vraždy, jen aby dotyčný vynález dostali do rukou a mohli jej využívat k ještě hrozivějším věcem. Na toto ti mohu dát příklad vynálezu Melinitu. A konečně, jak to bylo s letadlem? Jistě znáš dějiny a vývoj letadla. S jakými oběťmi se dostalo letadlo k takové dokonalosti, jakou má dnes. A k čemu se používá nejvíce? K podporování válek!“ „Bohužel tomu tak je. A já, ani ty, ani nikdo z nás tomu nemůže zabránit, i kdybychom sebevíce chtěli. Zároveň však nesmíme bránit pokroku. Máme-li možnost nějak pro pokrok pracovat, jemu nějak pomoci, je to naše největší a nejpěknější povinnost, která zastiňuje všechny jiné povinnosti. Mimo to nemáme žádnou raketu plánovanou, natož konstruovanou a nemusíme se tedy bát nějakých válečných snah.. Až budeme mít nějakou hotovou, pak si dáme pozor, zachováme věc v tajnosti. Mezitím se podle toho musíme zařídit.“ Nuže dobrá, tedy souhlasím…“

Pepíček Běhavý