na vysokou školu. To však bylo pro finanční poměry jeho rodičů příliš. Nebyli také s Jirkou za jedno, nesouhlasili s jeho vysokými cíli. Energický Jirka však nakonec prosadil svou a po krátkých přípravách se stěhoval do hlavního města. Zde se dal zapsat na techniku, odkud chtěl vyjít jako ing. strojnictví. Z domova mu sice posílali, pokud jen mohli, na přilepšenou. To samozřejmě nemohlo stačit, i když žil značně skromně. Dával tedy slabším spolužákům soukromé hodiny. Tak si vydělával natolik, aby si mohl i trošku našetřit. Za úspora si kupoval knihy, kterými uspokojoval své zájmy.

2. kapitola
Pavel je syn bohatšího továrníka. Zajímá se značně o chemii. Jeho otec ho v jeho zájmech většinou podporuje a vůbec je celkem pokrokově založen. Většinou však pochybuje o výsledcích Pavlova snažení. Pavlův největší kamarád, rádce a důvěrník je starší Petr, studující geofyziku. Pavel právě složil maturitu. „Tak Pavle, když ses v kvartě rozhodl nejít na průmyslovku, nýbrž na chemickou techniku, šel jsi dále do střední školy, nemůžeš nyní, když jsi maturoval, přestat. Rozhodl ses, a nyní musíš jako celý muž stát za svým rozhodnutím, i když je ti to třeba nepříjemné. Buď rád, že ti toho poměry rodičů mohou dovolit. Kolik hochů si musí sami vydělávat  soukromými hodinami,…“