…zdokonaluješ laboratoř a mě osobně zvláště těší vývoj tvé knihovny. Jelikož jsi nás tedy takto přesvědčil o své spolehlivosti. dáváme ti ve tvé laboratoři úplnou volnost. Jsem však přesvědčen, že i když to není žádný rozkaz, přece zachováš příslušnou opatrnost.“

„Nevím ani, Petře, jak bych ti poděkoval. Nyní jdu hned k otci, abych mu vyslovil své díky!“ A rozradostněný Pavel zanechav Petra v pokoji, vyrazil ze dveří.

Jednou, když seděl Pavlův otec, Pavel a Petr po dobrém obědu v pokoji a Pavel se zmínil o svých potížích v matematice, pravil Petr: „Ano tom jsem s tvým otcem také již mluvil. Věděli jsme, že ti matematika činí obtíže, chtěli jsme však, aby ses sám musel prokousat tobě nepříjemnou věcí. To se stalo a nyní by to nadále bylo jen zbytečnou ztrátou času. Shodli jsme se na tom, aby ti otec najal nějakého chudšího studenta, který je v matematice pokročilejší a ten by ti dotyčné věci vysvětlil a pomohl ti. Ještě, nebo nepůjde-li to, tedy zítra si promluvím s jistým studentem, který má v tomto ohledu dobrou pověst.“

Tak byl tedy najat Jiří. A nezklamal jejich očekávání. Také Jiří byl nadmíru spokojen. Tak velkou odměnu a ještě tak přesně vyplácenou ještě nikdy nedostal. Jak Jiří, tak Pavel vymítili ze svého života předsudky. Proto se vytvářel mezi oběma silný kamarádský poměr. Ani Petr nezůstal pozadu, a tak vznikla trojice bezvadných kamarádů.
Zatím shrnuj Jirka všechny zajímavosti o raketách, které se dověděl z nejrůznějších knih do malé brožurky.