-jednou pokoj, Šulino!“ Arnoštka to po chvíli přestalo bavit a řekl: „Hoši, pojďte si na něco hrát.“ V tom si hoši vzpomněli na ping-pong a ozvala se směsice hlasů: „první zápas s Hahnem!“ „Druhý.“ „Třetí s Bekyní.“ „To není pravda, já to měl zamluvený dřív, ty jsi sprostej!“ „Že můžeš takhle lhát!“ „Sedmej zápas.“ „S tebou.“ V tom ale vypískl jeden hlas: „Máte míček? Jak si chcete zahrát vy troubové?“ Na to se Arnoštek naštval a odešel na procházku.

Když se Arnošt vrátil na heim, rozkřikl se na něj jakýsi rudě vzteklý madrich: „Jak to že nejsi o poledním klidu doma? Vykonal jsem prohlídku na tvém kavalci, máš tam hrozný nepořádek. Budeš mít týden pořádkovou službu, nebudou ti půjčeny knihy, rozumíš?“ Arnoštek se zasmušil a po chvíli se rozbrečel. Zatím však madrich pokračoval v prohlídce kavalců. Tu došla řada na jakéhosi mladíka v koutě na trojbloku nahoře. Madrich vztekle zařval: „Co dělá ta marmeláda ve špinavém prádle? A ten kartáč na boty v neumytém ešusu? A ta role!!!“ V tom okamžiku se vznesl mrak prachu a uprostřed něho klouzavým letem plachtila k zemi role, špinavý ešus, žrádlbedna, kartáč na boty a spousta jiných věcí. Madrich byl vskutku velmi zuřivý, poněvadž se nespokojil se zničením několika ubohých obětí, ale vrhl se na radu neméně zuřivé beteuerky na skříň s botami. Dvacet párů špinavých bot vylétlo na balkon.