9. července roku 1942 byl v Terezíně založen nový heim v budově L 417. V „sedmičce“ bylo asi čtyřicet 12 až 16 letých hochů, kteří sem byli přestěhováni převážně z Hamburských a Drážďanských kasáren. I zde byli hoši vedeni k vlastnímu rozvoji a aktivitě, a tak se tu brzo začaly tvořit časopisy. Nejdříve se začaly vydávat „List sedmičky“ a „Nešarim“ (jak se domovu přezdívalo – hebrejsky Jestřábi). Rim Rim Rim ještě sháněl psací stroj, a tak do konkurenčních bojů vstoupil o trochu později. Z toho se jeho tvůrci pokusili vytěžit co nejvíce a spojit do svého časopisu výhody obou již vydávaných, jak sami napsali:

„Milí čtenáři! Neberte náš časopis kriticky. Možná, že se vám líbí Nešar nebo List sedmičky lépe, ale uvažte, že oni již mají tři čísla, a tudíž i příspěvky ostatních hochů. Náš časopis si vytkl za úkol sloučiti v sobě vlastnosti obou ostatních listů. Totiž má být jak zábavný tak i poučný. K tomu nám musíte pomoci hlavně Vy Vašimi příspěvky. Doufáme, že nám jich dáte dost a že z nich budeme moci sestaviti další čísla. S pozdravem Rim Rim Rim zašlete nám příspěvky Nešarim.“

Všechny časopisy bojovaly o čtenáře a hlavně přispěvatele, rivalita byla patrná hlavně mezi Rim Rimem a Nešarem, jehož tvůrce Pavel Weiner o tom ve svém deníku mluvil jako o zatím nejtěžším období. V časopisech se pak objevovaly reakce na kritiky od ostatních chlapců a přispěvatelé často přebíhali od jednoho časopisu k druhému podle toho, jak s kým vycházeli. Nakonec se ale i Pavel Weiner přidal do redakce Rim Rimu, a ten se pak stal jediným časopisem na domově.

První číslo časopisu vyšlo 25. února 1944. Celkem vyšlo 21 čísel včetně speciálních čísel týkajících se transportů. Redakce se zjevně snažila vydávat časopis jednou týdně, ne vždy se jim to však dařilo. Časopis o formátu A5 měl mezi 10 a 20 stranami, celkem vyšlo 362 stran. Nejprve (do 10. čísla) byl číslován chronologicky. Dále pak každé číslo od jedničky, ale někdy byly číslované listy, jindy stránky. Časopis byl psán na německém psacím stroji, diakritika byla tedy doplňována zpětně, někdy byl psán i ručně. Hochům ho tiskl vězeň Oskar Mautner, který tiskl denní rozkazy v Magdeburské tiskárně. Hlavními strůjci časopisu byl šéfredaktor Pavel Lion a P. Heller. K zakládajícím členům patřili Pavel Götzlinger a Jan Herman. Tito tvořili základ a sestavovali z příspěvků časopis spolu s řadou dalších. Prošli i několika krizemi, když jednou rozbili psací stroj a museli psát ručně, nebo když začala upadat úroveň časopisu a změnili obsazení redakce.

Náplň časopisu tvořily převážně rubriky – příběhy na pokračování, jiné povídky a příběhy. Například technická rubrika o letectví doplněna přesnými ilustracemi spolu s články o přírodních úkazech či osobnostech zastupuje naučnou část. Zábavnou část tvoří romány na pokračování Boj o Radium, inspirovaný nově objeveným prvkem, pojednávající o skupině britských vědců a vojáků hledajících radium a bojujících s protivládní organizací. Klub pěti terciánů popisujících trable pěti kamarádů s Žižkováky, kteří jim ukradli zakládající listinu klubu. Dále rubrika Sport zahrnující jak reportáže z utkání tak i historii klubů. V časopise vyšla také řada povídek a příběhů popisujících vtipné události nebo reflektující život na heimu a v Terezíně, nebo vzpomínky na život před Terezínem. To všechno doplňovaly básně popisující pocity hochů a výjimkou nejsou ani povídky s hlubší myšlenkou a sdělením.

S blížícím se koncem války se ale také blížily transporty dál na východ. S těmi souviselo vydání speciálních čísel, ve kterých se autoři loučili s odjíždějícími kamarády: „Nemám slova, kterými bych řekl to, co cítím, když mi odjíždíte, kamarádi, s kterými jsem žil skoro dva roky. Chci Vám říci jen to, že i když dnes odjíždíte, zůstaneme nadále spjati poutem kamarádství a že jednou se sejdeme a vy budete něco potřebovat, pak vám vždy ostatní členové domova „Nešarim" pomohou, neboť jsme jako jedna rodina. Doufejme, že nás opět Prozřetelnost spojí a že budeme žít opět spolu ale volněji.“

Tato čísla se od ostatních lišila jak citově zabarveným obsahem tak i délkou a zaměřením. Bylo méně lidí a času. Jak se blížily další transporty, velmi stručné krátké odstavce rychle ukončily rozpracované romány na pokračování a do rubrik nepřibyly další články. Vyšlo také jedno speciální číslo se všemi nejvydařenějšími dříve vydanými články a básněmi. Nakonec časopis přestal vycházet úplně. Jeho tvůrci byli deportováni mezi 28. zářím a 28. srpnem do Osvětimi.

Více o domově 7 a časopisu Rim-Rim-Rim a heimu Nešarim.

Tyto webové stránky jsou součástí projektu Terezínská štafeta, více se dozvíte zde.