CO DE DĚJE NA DOMOVĚ NEŠARIM
Ležím na kavalci a pozoruji, co se tak děje. Na svém kavalci se rvou dva kluci, jinde se zas koušou Kopperl a Koko. Když skončí program, to je teprve velký ruch. U nás na domově je vůbec takový pěkný zvyk. Na příklad někdo volá: „Kdo mi půjčí hřeben?“. Ačkoliv ví, že kdyby šel přímo za někým, že by mu hřeben půjčil. Třebaže to kluci vědí, neřídí se podle toho. To se dělá tak. nejdříve se pět minut řve „Kdo mi půjčí nádobu?“ a když se nikdo neozývá, vezme si docela prostě nádobu, která právě stojí na stole a jde s ní pro oběd. Po obědě ovšem vrátí nádobu špinavou na stůl a její majitel se marně snaží vypátrat, jak se to stalo. Za několik dní je vidět hocha, jak jde opět bez nádoby na oběd. Tentokráte jde již do společné poličky a vezme nádobu tam. Po obědě ji opět vrátí špinavou do poličky. Takové případy se stávají hlavně s mlékem. Bylo by však lépe, kdyby se to vůbec nestávalo.
Gustav Zweig
DĚJINY KOPANÉ "NESHARIM"
Asi o měsíc později byly rozdávány vítězům atletických závodů diplomy. Mezi prvními se umístili oba Götzlingerové. Když byli tito předvoláni před Freddyho Hirshe, Přiběhl Franta Maier a řekl nám, abychom začali křičet: „Rim rim, rim, ať žije Nesarim.“. Když byly všechny diplomy rozdány a slavnost skončena, odcházeli hoši v různých útvarech. Také my jsme měli odejít v trojstupech, ale jelikož jsme nebyli všichni, začali jsme opět volati: „Rim, rim, rim, pojďte sem Nesarim.“. Tento pokřik se pak zachoval a byl používán při různých příležitostech. Hlavně se uplatnil ve fotbalovém turnaji, který se konal o něco později na Bastě III, ale o tom až příště.
J. Lekner
V RUKOU ZÁKONA
V rukou zákona Šel jsem s Báumlem do Hamburku. Když jsme již byli v Kasárnách, navrhl Báumel, abych s nim šel Brundibára. Já se dal brzy přemluvit a za hodinu jsme již stáli v řadách před divadlem, kde byla velká tlačenice. Protlačil jsem se davem až dopředu, kde stál ghettowachmann. Pokusil jsem se dostat dovnitř, ale nepodařilo se mně to. Udělal jsem takový nápor, že O.D., stojící ve dveřích, byl vtlačen do místnosti, ale ani to mi nepomohlo. Po několika marných pokusech jsem byl poslán dozadu. Neměl jsem tam však stání a proto jsem se ihned ocitl zase vpředu. Ještě několikrát jsem musel dozadu, kde jsem však dlouho nezůstal. Právě, když jsem stál zase vepředu, hnul se celý zástup a já padl celou vahou na gettouše, stojícího přede mnou. Tento se velmi rozčilil a postavil mne k jednomu O. D., abych u něho počkal. Pak zavolal ještě jednoho geťáka, který mne měl odvésti na wachstube. Jelikož mne však popadl za límec a násilím mne c dostati dolů, počal jsem se mu vzpírat. Seběhl se celý zástup lidí a hochů, kteří mne začali povzbuzovat křiky jako: „Tempo! Tempo!, nedej se mu, dědkovi plesnivýmu" atd. Byl jsem tak rozvzteklen, že jsem geťákovi tykal, aniž jsem o tom věděl. Konečně jsem se dostal na wachstube. Chtěl jsem se na něco zeptat, záhy jsem obdržel několik facek. Ještě se mnou tam z neznámé příčiny byl odveden malý hoch, kře všemu ještě účinkoval v Brundibáru. Byl jsem tam asi půl hodiny, když za mnou přišla matka. Tím mi ještě nebylo pomoženo, neboť jsem tam zůstal dál. Konečně přišel otec a brzy nato Franta. Něco před osmou jsem přišel domů. Dostal jsem od Franty trest, že jsem nesměl týden spát na matracích, matky, že jsem nesměl týden před šestou do Hamburku. I to mělo svůj konec, a když jsem večer uléhal do postele, měl jsem o ponaučení více.
KRITIKY
Hausdinst
Dle mého názoru by náš hausdinst potřeboval hodně zreformovat. První věc, která zkazí několika hochům dopoledne i odpolednem, že náš domov staví každodenně devět hochů a že se jich průměrně devět vrátí. Nebylo by lepší, kdyby devítka a my, jakožto dva domovy, které staví na hausdinst nejvíce hochů, totiž devět, stavili šest a ostatní tři by zůstali doma? Nikomu by to neuškodilo a na každého našeho hocha by pak hausdinst připadl jednou za čtyři až pět dní nehledě k trestnému zařazení.
P. Lion
Jak to je
Všimli jste si, že když se u nás topí, že je paní Mautnerová u nás na domově celé dopoledne. Ale jinak je-li zima, přijde při vstávání, a pak až při appelu.
anonym
Vstávání
Nadávno byla Frantovi a pí. Mautnerové dána otázka, proč musíme vstávat již o sedmi hodinách, když bychom udělali pořádek a větrání od půl osmé také. Na to Franta řekl, že by se to mohlo zkusit, ale nakonec to zavrhl. Paní Mautnerová pak na další otázky odpovídala jen tím, ať prý to zkusíme v sobotu. To jest odpověď vskutku diplomatická.
P. Lion
Páteční appely
Nevím, jaký smysl mají páteční appely. Původně byly dělány proto, aby se Otík přesvědčil, jaký máme pořádek. Teď ale Otík přijde (většinou opožděně) podá ruku Frantovi a pí. Mautnerové, rozhlédne se kolem a zeptá se: „Jste umití?“, kluci řeknou: „ano“, Otík podá ruku opět pí. Mautnerové a Frantovy, řekne: „Salom hoši.“ a odchází.
NOVINKY
Víte že…
že je 25. února, se ještě ani jednou v tomto roce v umývárně netopilo? Pak máme být čistí!!!
že přestože je u nás ve škole 250 hochu, nebyla tu zřízena výdejna jídla a my musíme pro obědy a večeře do Hamburku? Čí je to vina?
že v mužstvu W. A. došlo k roztržce mezi řezníky kuchaři a že řezníci se patrně spojí se zahradníky, nebo budou hrát sami? Tím vznikne čtvrté dobré fotbalové mužstvo Terezínské ligy.
že některé půdy v blocích se vyklízí a připravují se na schleussku?
že všechny příbyly v balících se teď na poště zabavují?
že v Hamburku je asi 200 pokojů prázdných?
Víte že…
že se asi bude v nejbližších dnech fasovat blutwurst?
že na domově pět je hluchoněmý, ale přez svojí vadu se s ostatními dobře snáší?
že je v Terezíně již jen pět případů tyfu a že jsou již na nejlepší cestě k uzdravení?
ža Terezínský pivovar byl založen již v roce 1787?
že terezínští lékaři tvrdí, že jedna čtvrtina obyvatel Terezína má encefalitis?
že 26/II byl zápasem Union : Hagibor Terezín zahájen nový fotbalový turnaj?
že 29/II měla krimilalwache roční jubileum?
že byla do oběhu dána nová známka na balíky do Terezína?
že v nejbližších dnech bude zahájen nový turnus na balíky?
Víte že…
že na vyvážení mrtvol z Leichenkammer budou zřízeny pravé pohřební vozy?
že v Magdeburgu bude výklenek, ve kterém bude každý týden vystaveno dílo některého terezínského malíře?
že na přepravování budou zřízeny zvláštní vozy, ve kterých bude zařízení, že se přepravované jídlo udrží teplé?
že americká vysílací stanice vyplatila známému houslistovi Jaschu Heifetzovi za jediný ½ hodiny trvající koncert 15.000 dolarů, tak jako přes půl milionu K?
že elektrické dráhy pražské mají trať dlouhou přes 1.000 km. Dopravují ročně téměř 250 mi. lidí. Jeden vůz oběde ročně 49.000 km, kdyby jel stále rovně, oběl by zeměkouli. Řidič ujede za den 92 km.
že každý nový transport, který přijede do Ghetta musí být odvšiven?
že ten, kdo se ještě nepřihlásil do pětiboje RIM – RIM – RIM, má nejvyšší čas, aby tak učinil.?
Víte že…
…sedeně skládá deset vagonů dřeva na nové baráky?
…se staví nová silnice k jižním barákům?
…zdejší kino bude mít osm oken?
…se komandatura bude stěhovat do kasina?
…každý bude mít v pracovním výkaze napsáno, kdy pracuje a nebude v té době smět chodit po ulicích?
…že v Hamburku vykradli divadlo a to osvětlení kulis a loutky?
KLUB LVŮ
V Praze jsem chodil do školy v Prokopově ulici. Před zápisem mi byla určena 4. A. V této třídě jsem se seznámil s těmito hochy: Fandou Kulhánkem, Pepkem Silou, Leo Moravcem a Václavem Němečkem. Na základě našeho přátelství jsme si založili klub jménem „Lvů“. Měli jsme svoji klubovnu u Silů na zahradě.
Jednou v zimě si nás vyzval jeden klub, abychom se dostavili do „židovské pece“. Tam nás již čekali a uvítali nás sprškou koulí. To jsme si však nenechali líbit, a koule vrátili. Již asi půl hodiny zuřila sněhová bitva, když v tom se ozval výkřik, někdo na naší straně: „Moje oko!“. Byl to Fanda Kulhánek. Měl vyražené oko koulí, ve které byl kámen. Vedoucí soupeřícího klubu přiskočil k Fandovi. Oko mu však již nevrátil. Tak skončila historie klubu Lvů.
Petr Lederer
OBŽALOBA KNIHOVNY
Ve volném čase se obyčejně nudím. Je to tím, že nemá co čísti. Třebaže jsem dal do knihovny 2 knížky, nic si tam nemohu vypůjčit, jen když tam s ní zůstanu. Ze začátku jsem si tam mol půjčovat knihy domů. Pak ale jednoho dne mi tam řekli: „Ty jsi 30. ročník, a proto si musíš jíti půjčovat knížky do Magdeburku.“. Tím jsem byl tak otráven, že jsem šel do Magdeburku až po několika dnech. Tam mne ale čekala nová pohroma. Řekli mi, že na seznamu, který jim zaslali t L 216 nejsem, a půjčovat si tam budu moci jen, když přinesu nějaké jiné 2 knihy. Okamžitě jsem šel do L 216 a stěžoval jsem si. Tam mne odkázali na Jehudu Fišera, kterého od té doby sháním, a který, když přijdu do knihovny, nikdy tam není. Nyní jsem se už úplně vzdal naděje, že bych si mohl ještě někdy v L 216 vypůjčovat knihy. Nejlepší terezínská knihovna je v Sokolovně. Když jsem si tam chtěl vypůjčit knihu, řekli mi, že se sice dětem do 16 let vůbec nic nepůjčuje, ale kdyby si to otec půjčil na svou legitimaci a zůstal tam se mnou sedět, až to přečtu, tak by to šlo. To ovšem není prakticky možné, protože otec nemůže sedět v knihovně třeba 2 hodiny a nic tam nedělat. Z těchto 2 příkladů je nejlépe vidět, jak to chodí v terezínských knihovnách. Je proto nejlepší, když si půjčujeme sami mezi sebou knihu za knihu. Na toto poznání jsem však přišel liž příliš pozdě, když už jsem knížky dal do knihovny a žádné pořádné knížky už nemám.
G. Zweig
ODPOVĚD „NEŠARU“
Tak jako Pajik napsal ve svém článku, že doufá, že se radakce Rim rimu na něho nebude zlobit, Tak i já zahajuji svůj článek: „doufán, že se redaktoři Nešaru nebudou zlobit na mne a nebude-li se jim něco líbit, že mi odpoví v příštím čísle jejich časopisu.
Jsou dvě věci, o kterých chci psát. První je, jak to bylo s tím Pajikovým zklamáním v Kokoškovi. Je zcela možné, že se Pajík v této věci neúmyslně zmýlil, že změnil neúmyslně slovosled, neboť věta, že se Pajík zmýlil v Kokouškovi, měla znít, že se Koko zmýlil v Pajíkovi. Koko šel přece k nešaru od „Listu edmičky“
(Za redakci RIM RIMU, Pavel Lion)
DĚJINY KOPANÉ „NESHARIM“ - VZNIK MUŽSTVA „NESARIM“
I. V roce 1942 bylo svedeno mnoho různých zápasů mezi hochy hamburskými a drážďanskými, při nichž vždy klukovský obyvatel svých kasáren, byl-li stavěn do některého mužstva, hrál ze všech sil, a snažil se přivést vítězství na svoji stranu. Byly to slavné, napínavé zápasy, při nichž se často dívali i dospělí. Pak přišel rozkaz, aby se větší hoši stěhovali do nových dětských kasáren L 417, zápasy přestaly. Všichni hamburští i drážďanští dobří fotbalisté se odstěhovali do školy na různé domovy a začali na nich sestavovat svoje mužstva. Jedenáctého července si domov 19 zvaný „Nesarim“sestavil svoje mužstvo a určil svoji sestavu. Baly: Pollever (Drážďanské kas.), Lion (Vrchlabské kas.), Lekner (Drážďanské kas.), Gotzlinger P. (Hamburské kas.), Gotzlinger F. (Hamburské kas.), Wohl (Drážďanské kas.), Brenner (Hamburské kas.). Brenner a Wohl se musí prozatím střídat, než se ukáže, kdo je lepší. Kapitánem byl zvolen Lion. Dres se tenkráte stále měnil. Nakonec byl ustanoven červeno-býlí jenž se udržel asi rok.
J. Lekner
ZDVÍHÁNÍ
Bylo to jednoho krásného sobotního jitra, Bydlil jsem tenkrát ještě vedle Liona v I bloku, ve třetím patře. Ležíme a čteme. Mně přestala kniha bavit, proto jsem poslouchal, jak se baví Erna Oplatek s Bomsikem, čím by nás mohli poškádlit. To se mi ovšem nezdálo dosti „košer“ a proto jsem to řekl Lionovi, který též odložil knihu a činil přípravy k boji. Za chvíli jsme již byli připraveni na důkladnou „polštářovou bitvu“ a čekali jsme jen až si Erna s Bomsikem začnou. Ale co to? Vložky pod námi se počaly jakýmsi nevysvětlitelným způsobem nadzvedat, všelijak přehýbat a převracet. To nám ovšem nebylo dvakráte příjemné, a proto popadnuvše bakšiše (polštáře) počali jsme po vzoru „štuk“ střemhlav útočit na nepřítele. Kdykoliv Erna nebo Bomsik nadzvedli vložku, dosedli jsme na ni a tím se stalo, že oba soci byli za chvíli unaveni stálým nadzvedáním. Zvítězili jsme a nastal klid po boji.
Přeneseme se však o rok dopředu. Spím opět vedle Liona, ale s tím rozdílem, že v přízemí 2 bloku. Eli, který bydlí nad Lionem, počne si jej dobírat a spouští mu šálu na knihu, kterou on právě čte. Lion počne Eliho zvedat a Eli má asi takové pocity, jaké jsem již vylíčil u nás. Ale co to je? Eliho vložka se povalí a Lion ji nemůže dáti zpět. Přispěchám na pomoc, a po několika marných pokusech se ná podaří vložku zase spravit. Z toho ovšem plyne naučení že: čert nikdy nespí.
P. Lederer
