VÝROBA KAMARÁDA

Zahajujeme dneškem časopis, který má být obrazem našeho domova. Je to náš první samostatný krok vpřed, je to podnik, jenž je v zájmu nás všech. Má nám být nejen zábavou a pobavením v nudě, má nám být i poučením a reprezentantem našeho domova. V něm máme vidět svoje dílo, proto snažme se jej mít co nejlepší. Snad nebude toto první číslo nejdokonalejší, ale já jsem přesvědčen, že „Kamarád“ bude od čísla k číslu lepší. Očekávám proto ode všech ruku k dílu a doufám, že nám bude „Kamarád“ v budoucnu opravdovým kamarádem.
„Kamarádu“ do budoucna zdar!!!

Váš Zgebanina

Zajisté jste četli doma v různých časopisech rubriky o jejich výrobě, a proto jsem se rozhodl na radu Myškuse, že napíši též takový článek. Zatímco doma probíhal časopis všemi možnými kancelářemi, tiskárnami a sály, „Kamarád“ vzniká tím nejprostším způsobem u mne na kavalci. Zatímco doma bylo zapotřebí množství papíru, barvy a různých strojů, potřebuji ke vzniku „Kamaráda“ 2 archy papíru, inkoust, pero, tužku, gumu a vodovky. Nyní však opustíme nadobro časopis doma a věnujeme se úplně výrobě „kamaráda“. Nejdříve ji rozdělíme na tři části:

1) Shánění materiálu.
2) Shánění příspěvků.
3) Psaní Cililink – začínám

1) Shánění materiálu je jedním z nejobtížnějších úseků výroby. Hlavní potřebou při psaní je papír. Při prvních dvou číslech daroval papír Šulka, při 3. čísle jsem jej na něm již musel vymáhati a při 4. čísle, dal mi jej na poslední chvíli. Na 5. číslo našel jsem dosti dobrý papír v mých deskách. K šestému číslu jsem však již papír neměl. Sehnal jsem konečně přece papír, který je však velmi žíznivý a vsakuje vše jako piják.

Zgebanina (7.číslo časopisu)

Na 7. a 8. číslo daroval papír Hahn a je to velmi dobrý papír. Mimo to mám papír ještě na čtyři čísla a pak – to se ještě uvidí. Plnící pero zapůjčil Šulina, ale to má jednu velkou chybu, jež je vidět zřetelně na mém ukazováku a prostředníku, je totiž prasklé, a inkoust zbarvuje perfektně mé prsty. . Gumu zapůjčil Kamčus, ta však má jednu zajímavou vlastnost. Pokaždé se mi ztratí a pokaždé je nalezena buď na zemi, nebo u Grotteho. Vodovky mám od Bejka, štětec od Myškuse, Trojúhelník jsem našel nedávno u táty a ihned jsem u jej zabavil. Tužek mám dost, neboť kdo nějakou najde, dá mi ji se slovy: „Věnuji na „Kamaráda“.“oce k výrobě nepotřebuji, ledy několik starších papírů na náčrtky a též abych nezapomněl, pastelky, jež mám od Lecknera. Dále potřebuji k psaní klid, ale o tom až v rubrice „Psaníů. Tím končím tento odstavec.
2) Shánění příspěvků je další namáhavá etapa výropy. Sotva vyjde jedno číslo, hned druhý den volám známou již větu: „Příspěvky, příspěvky, nemám nic do příštího čísla.“ když nadejde pondělí, a já stále nic nemám, volám:

Zgebanina (8.číslo časopisu)

„Hrome, když nebudete psát, tam v pátek „Kamarád“ nevyjde.“ Konečně se pohne obyčejně Mydlajs a naškrábe svou sloní tlapou štvavý článek o nějakém ubožákovi. Článek ale napíše na clo – papír já se pak zbývám hodinu s jeho luštěním (obyčejně mě po tom bolí hlava). Totéž se někdy přihodí Šulině a Krůce (musím však dodat, že Šulina se již lepší, ale Krůca, hanby jí, nedodává téměř žádné články). Nejhorší práce je s Tomášem. Potřebuji totiž Dějiny domova jako první, a než je Tomáš napíše, stojí mne to mnoho slov. Veliká ztráta pro časopis je Miškusův odjezd, neboť to byl jediný vždy včas a s chutí dodávající přispěvatel. Málokdy se přihodí zázrak a sice to, že obdržím článek od Supajdy, Hastroše, Marcela, Gansisty, Feldmouše, Sluníčka nebo Fradynky. To vykulím vždy oči a nevěřím svému zraku. Též se přihodilo něco zvláštního Bejkovi, neboť mám od něho záplavupříspěvků. Obrovskou hanbou je pravda, že Hahn, Kamčus a několik jiných chlapců ještě nedali ani jediný článek. Proto je tímto vyzívám, aby napravili v nejbližší době svůj hřích. Jinak mohu prohlásit, že jsem celkem s přispěvateli spokojen, přes sem tam nějaké nedorozumění. Tím bych tak končil tuto rubriku, jen se ještě musím zmínit o menší překážce v psaní článků. Totiž někteří líní jinoši (např. Mydlajs, Pepíček atd.) tvrdí, že nemají papír a vymáhají jej na mně. Odmítám je s prohlášením, že svůj privátní papír dávat nebudu, aby si šli na Otu, nebo Jirku. Učiní tedy to, nebo nepíší vůbec (Pepík Běhavý). Tím bych ale končil definitivně tuto rubriku s provoláním: „Pište jen, pište, kdo jste již psali i kdo jste nepsali!“ Ale nyní již opravdu konec.

Zgebanina (9. a 10.číslo časopisu)

Psaní. Jako poslední a také nejnamáhavější úsekem výroby je přímý vznik !Kamaráda“ – psaní. Vylíčím vám v této rubrice všechny útrapy a strasti, které přo tom mám a snad někdo z vás přece utrousí slzičku nad mým trápením. Ještě než začnu s přímým líčením , musím dodat, že „Kamarád“ musí být do pátka večer hotov, což je někdy spojeno se značnými obtížemi. Ale již začínám:

Zasednu v neděli (popř. v pondělí) na můj kavalec a vytáhnu z hlubin mých poliček desku s přízpěvku, lepenku, krabici s tužkami, vodovky, vodu atd. Je to skutečně malebnný ohled na ten nevylíčitelný svinčík, v jehož střdu trůním s perem a papírem na klíně. Pohled na to by zajisté omráči i toho nejotrlejšího a nejstatečnějšího madricha kdyby se přiblížil. Jelikož by se vám však z toholíčení mohlo udělat špatně, pokračuji: Vezmu 2 archy, přeloží je a rozřežu, (ovšem 2 archy papíru)

Zgebanina (11.číslo časopisu)

Nato popadnu tužku a podle mé „srdeční“ šablonky nakreslím srde na titulní stranu. K tomu přikreslím TÝDENNÍ ČASOPIS a ČÍSLO x y Několikrát gumuji a přetahuji, až je vše „all right“. Poté obrátím budoucí časopis a kreslím Zándlužándo. Při tom pukám obyčejně vzteky, protože jsem obklopen hejnem zvědavých čumilů, kteří mne nemilosrdně mučíHlavní čumil je Honza Koretz, který hledí chladnokrevně shora do časopisu a teprve když to zjistím, vylétne z nenadání z mé ruky lepenka a praští /přeji si to aspoň vždy vroucně) ho do obličeje. Další hlavní čumil vynikající podlostí a zlomyslností je Mydlajs, který mi do „kšeftu“ vždy nenápadně šilhá. Čumilú je ještě více, ale ostatní jsou již podřadnější. Musím však pokračovat, když dokreslím Zándlužándo, Otevřu barvy, vezmu štětec a počnu míchat.

Zgebanina (12.číslo časopisu)

Míchám tak dlouho barvu, až mi vyhovuje a poté začne můj štětec řádit. Kreslení barvou vyžaduje nepřetržité práce, neboť se nedá přerušit. Proto mě může příšerně naštvat, vyruší-li mě někdo z této práce. Skončím ji vždy teprve k večeru, a to musí ještě budoucí časopis schnout. Druhý den, mám-li čas, požaduji na Tomášovi Dějiny domova a začnu prát – opravdu psát. Nejdříve si tužkou narýsuji linky pro nadpis a po straně. Poté uchopím ubohé, zchromlé, plnicí pero a píši. Nedávám se v psaní vyrušit a teprve, když padne poslední tečka, pak jsem k mluvení. Psaní je značně nudná věc, a jen proto, že „Kamaráda“ píši rád, proto mi to nepůsobí obtíže, naopak, těší mě to. Mrzí mě jen to, že někteří hoši jsou tak bezohlední a otravují mě v této namáhavé práci. A tak vzrůstá „Kamarád“ denně.

Zgebanina (13.číslo časopisu)

Často se mi stane, že zapomenu ve větě jedno i více slov a přehlédnu to. Musíte mi to odpustit, neboť při rychlém psaní se to někdy přihodí. Značnou práci dá titul rubriky „zábavný koutek“. Takto tedy vzniká „Kamarád“, až je konečně nasán. Představte si, že je úplně hotov, jen jen u románů na pokrčování zejí bílé skvrny a na titulní stránce schází obsah. Tak obyčejně vypadá ve čtvrtek, nebo pátek odpoledne. Nyní již zbývá jen uchopit tužku a nakreslit ilustrace. To je za chvilku a napsání obsahu je již hračkou. Nato (je to obyčejně v pátek večer) chytnu „kamaráda“ a jdu s ním k „babizně“. Ta jej sešije po menším upomáhání modrobílou stuhou a „Kamarád“ je již úplně hotov. Ve ¾ 7 večer, tedy ¾ hodiny před zahájením néševu, přicházím domů ještě s nenarozeným časopisem a připravuji se na „hostinu“. A o předání novopečeného čísla příště.

Zgebanina (14.číslo časopisu)

Vžijme se do takového „přednéševového“ ovzduší! Čeká se na hosta, rokuje se o novém čísle. Dohaduje se o tradici v přípravě jídel, bude-li opět zachována atd. Různé temné živly, jako Hahn, Šulka atd. slídí po celém pokoji, kde nové číslo vězí, aby jej ukořistili k mé zlosti. To se děje těsně před zahájením néševu. V té době „Kamarád“ trčí buď pod „Babachem“, nebo pod „Ťutínkem“, nebo v erární poličce na šaty, nebo pod ubrusem atd. Pozoruji t\to živly a v duchu se směji (než však číslo objeví). To se však málokdy stane, a když přece, tak v roli detektiva pátrám a obyčejně jej vypátrám. Po zahájení večera a po „žranici“ dojde konečně ke slavnostnímu obřadu. Ota a já vstaneme a já drže časopis v ruce, pronáším historickou větu: „předávám ti…“ Nato si mohutně zamnu rukama, rozzářím se šťastně a tím končí cesta této rubriky i „Kamaráda“.

Zgebanina (15.číslo časopisu)

OZNÁMENÍ

Oznamuje se, že ku psaní „kamaráda“ byl přijat velmi učený muž Ota Wassermann, který přišel předešlého týdne v úterý z marodky a už po ní pět zatoužil. V pondělí28. II. nám silně zatopil a přesto byla v domově  zima. Téhož dne byla zapečetěna smlouva tří mocností, ale bohužel se její obsah nepodařilo vyzvědět. Také bylo v pondělí první zkouška u dr. Reinera na pohádky Boženy Němcové. Ve středu byl obvyklý úklid. Jinak se nic zvláštního nepřihodilo. Příště na shledanou!

REDAKČNÍ TELEFON HLÁSÍ

Jelikož rubrika „Výroba Kamaráda“ skončila, rozhodl jsem se založiti novou s výše uvedeným jménem. V této rubrice bych rád vešel do styku s přispivateli a zdůraznil nedostatky i přednosti časopisu. Též bych zde chtěl uvést všechny ostatní věci, „Kamaráda“ se týkajících. Nyní již přistoupím k věci.
1) Myslím, že by se měl „Kamarád“ jmenovat „Gaschukobe“, protože mimo Tomyho Ganse, Šuliny, Krůcy a Bejka již nikdo nepřispívá. Proto doufám, že se ostatní probudí a přiloží také ruku k dílu.
2) Dále oznamuji, že nebudu-li mít do úterý dostatek příspěvků, nezačnu vůbec psát, neboť nemíním již celý týden shánět příspěvky.

Příště nashledanou!

REDAKČNÍ TELEFON HLÁSÍ

S radostí mohu oznámit, že záplava příspěvků opět od minulého čísla stoupla. Přesto však by ještě řada hochů mohla sáhnout po tužce a papíru a přispět též nějakým článkem.
Jiank nevím, co bych mohl podotknout.

Váš Zgebanina.

 

Výsledky soutěže v 16. čísle.
1. Koretz Honza 79 bodů
2. Schulhof Jirka 75 bodů
3. Schwartz Marcel 67 bodů

Vypracování Honza Koreetze:

Města:
Ankara
Alpaco
Amsterdam
Amiens

Alexandrie
Arras
Antverpy
Athény
Abbazia
Alžír
Tel Aviv
Albany
Adisabeba
Aden

Archandělsk
Allahabad
Los Angeles
Buenos Aires
Andorra
Bern
Berlín
Baku
Baratislava
Bordeaux
Budějovice
Brod
Brno
Báňská Bystřice
Bydžov
Bukurešť

BudapešťBirmingham
Barcelona
Beroun
Bilbao
Brémy
Brest
Bolongne
Bombay
Řeky:
Mississippi
Misouri
Mackenzie
Colorado
Niagara
Ohio
Arkansas

Arkansas
Sv. Vavřinec
Hudson
Maraňo (chybně)
Mozart
Mané
Masaryk
Magalhaes
Mácha Mendělejev
Machar
Mánes
Myslbek
Moliére
Dále 5 oper (jedna chybně)
19 sochařů