ZDENĚK OHRENSTEIN (ORNEST)

Uznávaným básníkem Škidu byli: Hanuš Hachenburg (1929-1944), který se nejčastěji podepisoval Ha-, a Zdeněk Ohrenstein, jenž měl přezdívku Orče a Mustafa. Zdeněk Ohrenstein se narodil 10.ledna 1929 v Kutné Hoře jako třetí syn Berty a Eduarda Ohrensteinových. Tato rodina se trvale zapsala do dějin české literatury, jíž dala Jiřího Ortena, o němž po jeho tragické smrti 1941 básník František Halas napsal: "Až v katedrálách budou plouti ryby, tento básník vyvolán bude jménem."

Zdeňkův nejstarší bratr Ota emigroval v roce 1939 do Anglie.
(spolu s Pavlem Tigridem a František Schvarzem Červinkou denně vysílali relaci Volá Londýn, na území Protektorátu Čechy a Morava, už jen za poslech tohoto vysíláná hrozil trest smrti.)

O Vánocích roku 1940 odvezl Jiří Orten svého bratra Zdeňka do židovkého sirotčince v Praze v Belgické ulici. Do ghetta Terezín byl deportován spolu s dalšími chlapci ze siročince v říjnu 1942. Z ghetta byl deportován předposledním devátým z deseti transportů 19. října 1944 jako číslo Es 1017.
Doktor Mengele, který prováděl selekci na nádraží v Osvětimi, zařadil Zdeňka na stranu, která byla určena pro plynové komory. Starší kamarádi na opačné straně na Zdeňka mávali, aby na opačnou stranu přeběhl. Podařilo se mu to, aniž by kdokoli z nich tušil, čemu ušli. V Osvětimi se Zdeňek mihnul okolo profesora Valtra Eisengera, který pochodoval v koloně kolem něho a byl velmi zbědovaný.
Jinak se s nikým ze Škidu nesetkal. Z Osvětimi byl deportován do Kauferingu a začátkem roku 1945 do Dachau, kde se dočkal osvobození spojeneckými vojsky. Po válce se šestnáctiletý Zdeněk setkal se svou matkou, která zůstala v Terezíně, neboť byla chráněna svým pracovním zařazením do produkce Glimmer (loupání slídy), i se svým bratrem Otou, který se vrátil z Anglie, kde pracoval v zahraničním odboji. Jen Jirka, básník Jiří Orten, chyběl. V den svým dvaadvacátých narozenin byl sražen německým sanitním autem. Tři dny poté na následky zranění zemřel. Jinak z celé početné rodiny nepřežil téměř  nikdo. Zdeňek po válce přijal jméno Ornest, absolvoval dramatickou konzervatoř DAMU v Praze. Léta působil v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci.Od roku 1961 převážně v Divadle SKN v Praze. Dožil se pádu totality a v létě 1990 byl spolu s Jiřím Kotoučem pozván Jiřím Bradym do Kanady, kde se setkal se dvěma přeživšími kamarády z Vedem.
Zemřel tragicky 4. listopadu 1990.