JIŘÍ BRUML

Jiří Bruml, čtrnáctiletý, v Terezíně prožil dva roky. 15. května 1944 byl spolu se svou matkou odvlečen transportem Dz do tzv. českého "rodinného tábora" v Osvětimi-Birkenau. Transport Dz byl jedním z mála transportů, který neprošel selekcí. Měl projít naopak "šestiměsíční karanténou", na jejímž konci čekaly osvětimské plynové komory. K likvidaci "rodinného tábora" došlo však už v červenci 1944, kdy byli práceschopní muži a ženy odvlečeni do "říše" na práci. Všechny děti do 14 let a jejich matky zahynuly ve dnech 10.-12. července v plynových komorách.

O JEDNOM Z NÁS (ČASOPIS VEDEM - 1944)

Vlastním jménem Bruml Georg, Abcess, AAW 830, je nadmíru směšná postavička. Zjevuje se nám, jak pajdá po místnosti s vlající vystrčenou košilí. Jednu kalhotu má pravidelně dole, druhou nahoře. Na noze nosi takzvané shrnovačky, to jest punčochy varhánkovitě shrnuté. Poklopec obyčejně nezapjatý, stejně jako límec u košile. Na hlavě se choulí trocha chmýří, jako by se styděla za svého pána.
Tedy s popisem jsme hotovi a nyní přistupme k denní činnosti řečeného Abcessa. Ráno vstane a převrhne kbelík s kávou. Když to má utřít, hledá půl hodiny hadr a káva zatím oschne. Když toto faktum Bruml zjistí, poškrábe se levou rukou na pravém uchu a udiveně něco zabrumlá. Pak jde do umývárny, kde si omočí prsty, a jde zase domů. Je samozřejmo, že šlápne do vaničky se smetím. Náhodou ho přitom chytne Riša, který mu nařídí, aby otevřel okna nebo zavřel skříň, což dopadne tak, že zavře okna a otevře skříň. Tu se již Riša dopálí a pak není Abcessa delší dobu vidět.

-nz (Petr Ginz)

VZPOMÍNKY

Zdeněk Ornest: Jirka Bruml - Cuml psal i pod šifrou Cu, říkali jsme mu také Abcess; to byl takový tragikomický hrdina jedničky. Znal jsem ho ještě z Prahy, z Hagiboru - to bylo jediné sportovní hřiště, kde jsme si před deportací smělí hrát. Tehdy to byl chlapec sportovního typu, ale v Terezíně byl velice zubožený. Prodělal řadu chorob, po kterých mu vypadaly vlasy, navíc ráčkoval. Byl to hrozný smolař a nešika, říkali jsme mu taky Untám. Vzpomínám si na při'hodu, která ho úplně charakterizuje. Když jsme ještě bydleli v Hamburských kasárnách, stálo nás jako obvykle asi padesát frontu u pumpy. Pak došla řada na Brumla. Jirka se celý namydlil, a vtom přestala téci voda . . . Po válce jsem se dověděl od jednoho známého, který byl s Jirkou Brumlem ještě v Bírkenau, že zahynul tak, jako žil. Jako smolař.

Kurt Kotouč: Byl to zvláštní chlapec, neobyčejně talentovaný. Ve všech soutěžích či testech inteligence, které jsme si uspořádali, byl mezi prvními. Ovšem, my jsme tehdy nedovedli ocenit jeho schopnosti, a tak zvláště ti prímítivnější kluci Brumla pořád čímsi trápili. Dnes na to myslím s velkou lítostí.