Jiří Kurt Kotouč: nar. 1928 žil v Brně, jeho rodiče byli v roce 1941 zatčeni a poté deportováni do Osvětimi, kde o rok později zahynuli. JJK byl transportován na jaře 1942 do Terezína, po počátečních dramatických týdnech, kdy byl pohyb v ghettu omezen na pobyt v kasárnách se stal obyvatelem „Domova 1“ pod vedením Valtera Eisingera a zapojil se do práci chlapecké samosprávy tzv. Republiky Škid (pracoval jako její předseda). K jeho dobrým přátelům patřil Petr Ginz, kterému vydatně pomáhal při vydávání časopisu VEDEM, nejen tvorbou, ale i přepisováním příspěvků. Své články signoval pseudonymem „Svatý“. Z Terezína byl odvezen koncem roku 1944 do Osvětimi, kde se mu podařilo přežít do konce války. Po letech společně se Zdeňkem Ornestem a Marií Rút Křížkovou připravil rukopis knihy vzpomínek na život na „Jedničce“ a textů z časopisu VEDEM nazvané „Je mojí vlastí hradba ghett?“. Ta se z polických důvodů dočkala vydání až po převratu v roce 1989 a stala se hlavní inspirací i pro vznik těchto webových stránek. Zemřel v Praze, v roce 2008.

HANUŠ HACHENBURG

Hanuš Hachenburg: nar. 1929 poznal zřejmě pouze matku a zřejmě ze sociálních důvodů vyrůstal v židovském sirotčinci na Vinohradech. Po deportaci do Terezína byl nejprve zařazen do Domova 2, ale Valter Eisinger si ho všiml a prosadil jeho přeřazení do Domova 1. Jeho mimořádně hluboké básně a povídky do Vedem (které signoval zkratkou Ha- , nebo Akademie) je jediné, co se po něm zachovalo (neexistuje ani žádná jeho fotografie). V prosinci 1943 byl i se svou matkou transportován do tzv. „Rodinného lágru“ v Osvětimi – Březince, kde ještě nějakou dobu žil. Jeho báseň Gong, kterou tam napsal, se údajně vězni učili nazpaměť. Byl zavražděn v plynové komoře v Birkenau pravděpodobně v březnu 1944.

Valter EISINGER

Valter Eisinger: nar. 1913. Kluky ze Škidu přezdívaný Prcek. Mladý nadaný učitel češtiny a němčiny, době okupace působil na židovském gymnáziu v Brně. Po deportaci do Terezína začátkem roku 1942 dostal na starost jeden z tzv. „chlapeckých domovů“ v budově bývalé terezínské školy, kde byli shromážděni kluci cca od 10 do 15 let (objekt L 407). Zde se mu podařilo shromáždit řadu talentovaných hochů, zorganizovat chlapeckou samosprávu (tzv. Republiku Škid), iniciovat vydávání časopisu, jehož vedení se na dva roky ujal Petr Ginz, prohlubovat znalosti i kulturní a mravní život dětí. Se svou snoubenkou Věrou měl svatbu v červnu 1944 na terezínské radnici. V létě 1944 byl transportován do KT Osvětim, kde byl nějakou dobu vězněn a odtud převezen do Buchenwaldu. Zastřelen při pochodu smrti v lednu 1945.

PETR GINZ

Petr Ginz: narozen 1928,  měl o dva roky mladší sestru Evu. Otec byl Žid, matka nežidovského původu, oba rodiče byli nadšení esperantisté, velmi vzdělaní – dbali na zdravou životosprávu, s dětmi sportovali, vedli je k četbě a kultuře. Petr projevoval kromě literárního a výtvarného nadání zájem o mnoho věcí – miloval knihy Julese Vernea, rád vynalézal a byl nadšeným hledačem pravdy – ať se to týkalo historie, astronomie, paleontologie, zeměpisu, nebo další oborů. V roce 1939 dokončil román „Návštěva z pravěku“, který je parafrází „verneovek“. Od roku 1941 do roku 1942 si vedl pravidelný deník, ve kterém kromě osobních zážitků popisuje očima kluka situaci v Praze v době protektorátu Čechy a Morava a postupující perzekuci Židů. V této době již nemohl navštěvovat školu s dětmi nežidovského původu, kromě stále omezovaného vyučování, navíc organizovaného „na směny“ , tj. střídavě dopoledne a odpoledne, byl, tak jako i další židovské děti, stále častěji nasazován na práce v Praze. Nic z toho ale neubralo jeho vrozenému optimismu, ani bytostnému nasměrování k dobru (jeho sestra např. vzpomíná, že si nepamatuje, že by někdy plakal). V tomto období se již výrazně projevují jeho organizační schopnosti při organizaci různých školních akcí a pomoci spolužákům (např. organizace benefiční sbírky ve prospěch kamaráda trpícího tuberkulózou), ale i společných klukovských hrách a výletech. Rád pobýval ale i sám – v tichu a přírodě – jeho maminka vzpomíná na jeho dlouhé výlety do Šárky. V říjnu 1942 byl povolán do transportu, v Terezíně zařazen do tzv. „Chlapeckého domova (heimu) 1“, kde vznikl živý, tvůrčí kolektiv (sami se nazývali „Republika Škid“), v němž se chlapci nejen tajně učili, ale i zřídili vlastní samosprávu, ve které demokraticky řešili problémy svoje i svého okolí a také každý pátek vydávali v jednom výtisku časopis VEDEM. Petr byl v životě „Jedničky“, zvláště v činnosti samosprávy a celkového života chlapeckého kolektivu jednou z nejvýraznějších osobností. Jeho nejdůležitější aktivitou byla ale práce šéfredaktora již zmíněného časopisu VEDEM. 
Petrova sestra Eva i jeho rodiče válku přežili. Když se v roce 2002 chystal let prvního izraelského kosmonauta, byl to právě Ilan Ramon, který se rozhodl na svůj let vzít nějakou památku holocaustu. Rozhodl se pro Petrovu kresbu „Země z Měsíce“, kterou mladík vytvořil v Terezíně tužkou podle své fantazie. Let skončil tragicky – raketoplán i s Petrovou kresbou explodoval.
Petr sám byl zavražděn v Osvětimi.